Je ale dost dobře možné, že dodatečné výdaje státního rozpočtu nakonec budou nižší. Finální vyúčtování povodňových škod k dispozici není, hrubé odhady se ale pohybují v řádech vyšších desítek miliard korun. V minulosti platilo, že státní rozpočet sanoval zhruba 25 % objemu škod, zatímco na pojišťovny typicky připadal největší podíl, přibližně poloviční. Pojišťovny zatím odhadují (pojištěné) škody v rozsahu 17 miliard korun, přičemž polovina jde za domácnostmi, druhá za podniky.

K financování povodňových škod budou dále využity zdroje na úrovni krajů a obcí. Ty jsou v nebývale dobré finanční kondici – jen za první polovinu roku hospodařily s historicky nejvyšším přebytkem 83 miliard korun. Na jejich účtech pak leží dohromady téměř 530 (!) miliard korun. Obnova regionální infrastruktury je přitom přesně tím důvodem, kdy otevřít kasu a začít (konečně) investovat do projektů s vysokými multiplikačními efekty. Ty jsou zvláště důležité ve strukturálně postižených regionech jako je povodněmi těžce zasažený Moravskoslezský kraj.

A konečně došlo ke schválení podstatné pomoci z Evropské unie. Ta se při minulých povodních pohybovala maximálně v řádech nižších jednotek miliard, tentokrát však Česko obdrží z Evropského fondu solidarity rovných 50 miliard korun. Důležitá je i forma pomoci – netypicky bez kofinancování členským státem s cílem zajistit co nejjednodušší a nejrychlejší využití prostředků.

Navzdory zvýšeným potřebám financování odhadujeme, že letošní schodek státního rozpočtu klesne těsně pod Maastrichtský limit 3 % HDP. Z pohledu udržitelnosti veřejných financí nepředstavuje jednorázový povodňový výdaj zásadní problém. Jak ostatně včera konstatovala Národní rozpočtová rada, kondice tuzemských veřejných financí se zlepšila a náraz na dluhovou brzdu (55 % HDP) už nehrozí v roce 2028 ale až 2038.

Tyto odhady je potřeba brát s velkou rezervou, podstatné však je, že díky stabilizaci rozpočtové politiky disponuje česká vláda dostatečnou fiskální kapacitou pro řešení (nejen) živelných pohrom.