Podle očekávání ekonomiku táhnou nahoru domácnosti, kterým se díky výrazně nižší inflaci zlepšila reálná finanční situace. Ne že by se už reálná hodnota mezd nebo spotřeby dostala alespoň na úroveň roku 2019, ale přesto to k růstu stačilo.

Ekonomiku poháněly především služby, zatímco průmysl procházel dalším nepříjemným obdobím. Už průběžné výsledky ukazovaly, že dech docházel i firmám v automotive. Po slibném létě a podzimu byly přece jen čísla v závěru roku i v automobilovém průmyslu slabší. Za celý loňský rok si česká ekonomika připisuje 1 %.

Ve světle německých výsledků posledních dvou let je to samozřejmě velmi slušný výsledek, ale rozhodně je nesrovnatelný s tempy, na které byla tato země zvyklá před covidem. Ukazuje se, že i náš hospodářský model založený na exportu naráží na své limity, které navíc zesilují drahé energie a bující byrokracie.

V letošním roce se dá očekávat pokračování mírného růstu založeného primárně na spotřebě. Pokud ekonomika dosáhne alespoň dvouprocentního tempa, bude to možné považovat za velmi dobrý výsledek.

Rizikem českého růstu zůstává vývoj v Německu a samozřejmě hrozba amerických cel, pokud se EU nedokáže vzchopit při jednáních s americkou stranou. Naproti efekt dalšího avizovaného evropského plánu bude v letošním roce marginální. Přichází pozdě, a navíc je stále ještě jen na úrovni překvapení, respektive zatím prázdných hesel.