Finančně technologické firmy mají za to, že banky jsou zatížené zastaralou technologií a soustředí se spíše na legislativu vzniklou z probíhajících finančních krizí, místo aby vycházely vstříc potřebám klientů skrze digitalizaci. Banky naopak tvrdí, že finančně technologické společnosti nemají důvěru koncových zákazníků, protože jsou víceméně neregulované. Dále podle bank těmto firmám chybí schopnost upravovat šíři své nabídky, protože používají nevyzrálé a v podstatě nevyzkoušené technologie.

Pravda zřejmě leží někde uprostřed. Je však potřeba si uvědomit, že se zde nejedná o scénář „vítěz bere vše“. Budoucnost finančního ekosystému spočívá spíše v tom, že si banky i finančně technologické společnosti podrží své konkurenční výhody, pokud pochopí, že jejich budoucí zájmy jsou spíše shodné než v přímém rozporu.

A kde by k této shodě mohlo nejspíše dojít? Zamyslet se musíme nad tím, kde vlastně mají Fintech společnosti a banky své největší konkurenční výhody. Pro finančně technologické společnosti je klíčovou výhodou jednoznačně využití svobody plynoucí z nejmodernější technologie k vybudování uživatelsky přívětivých klientských rozhraní. Protože tyto firmy obvykle nevlastní základní infrastrukturu, jejich cílem je nabídnout klientům lepší služby a přístup, než jim nabízí tradiční banky. Fintech společnosti navíc prokázaly, že dokáží daleko lépe získávat informace o klientech a díky tomu nabízet lepší služby a činit rychlejší rozhodnutí (např. jde-li o půjčky).

Banky si však také udržují řadu konkurenčních výhod, a to i přes rostoucí problémy vyplývající z legislativního tlaku na kapitál i rychlého rozvoje technologií, které jim ztěžují fungování na stále se měnícím trhu. Mají dlouhodobě vybudované vztahy se svými klienty, jsou regulované a velmi dobře rozumí globální finanční infrastruktuře. To je velmi důležité, protože pokud chcete poskytovat skutečně komplexní finanční služby, musíte dobře rozumět existující finanční infrastruktuře a dokázat ji využít a zpřístupnit svým klientům.

Pokud to znamená, že silné stránky finančně technologických firem představují slabé stránky bank a naopak, potom by chytré společnosti z obou táborů mohly zkusit využít vzájemných předností k udržení své hodnoty a vybudovat rozsáhlý komplex ve finančním prostředí.

Banky tradičně dokázaly bránit své zákaznické rozhraní díky tomu, že kontrolovaly celý hodnotový řetězec a veškeré podpůrné technologie. Pokud se však hodnotový řetězec rozpadne a technologie se začnou vyvíjet exponenciálním tempem, je tato strategie najednou příliš nákladná a neudržitelná.

Nejlepším řešením pro banky není vzdát se kontroly, ale uvědomit si, že rozpojení existujícího hodnotového řetězce je nevyhnutelné, ale že svůj obchodní model mohou ochránit. Zaměřit se však musí na to, co umí nejlépe, s využitím výhod, které jim finanční technologie přináší.

Tato strategie znamená, že banky budou muset změnit svůj obchodní model a otevřít se inovacím zvenku. Než to však udělají, měly by učinit dva zásadní kroky. Za prvé musí identifikovat své klíčové kompetence, což většina tradičních bank neumí. Obvykle označují celý hodnotový řetězec za „klíčový“, což představuje nákladný způsob, jak řídit banku a bránit existujícím vztahům podél celého řetězce. Navíc takový přístup téměř znemožňuje identifikaci případných partnerů v oblasti finančních technologií.

Za druhé musí banky vytvořit IT platformu, která umožní integraci s externími platformami. Většina zastaralých bankovních IT systémů je uzavřená a není připravena na integraci se zbytkem finančního ekosystému. Kompletní změna technologií v rámci celého hodnotového řetězce na všech trzích je mimořádně náročné na peníze i čas, avšak pokud se banky dokážou rozhodnout, které technologie chce vlastnit sama a které bude outsourcovat, najdou tím úspornější způsob k modernizaci svých technologií.

Jakmile banky vyřeší tyto dva hlavní problémy, mohou jít kupředu dvěma způsoby. Za prvé mohou jednat přímo s klienty ve svých klíčových kompetencích a v jejich rámci získat zakázky od dalších partnerů (bank či Fintech společností). To představuje přínos jak v nižších nákladech na jednotku a zvýšení konkurenceschopnosti, tak pro partnera, který platformu využívá.

Druhou možností je vytvoření partnerství s dalšími bankami a Fintech společnostmi v oblasti jiných než klíčových kompetencí banky. Pro banku je stejně důležité napojit se na služby a produkty ostatních hráčů na trhu mimo její klíčové kompetence, protože je to cesta ke snížení nákladů tam, kde bankám chybí rozsah a kvalita.

Pro banky spočívá úspěšná strategie v něčem jiném než v konkurenci. Pokud teď dokáží udělat složitá rozhodnutí, mohou zejména ty menší, bez velkých nákladů dosáhnout budoucích výhod v podobě růstu zisků skrze využití technologií a udržení klientů.

Pro banky je však zejména nutná změna v postoji, protože některé z nich stále vnímají digitalizaci více jako hrozbu než příležitost. Stejně tak musí fintech společnosti pochopit, že pokud mají být životaschopné a dosahovat zisku, nemohou zrušit celý hodnotový řetězec bank, který vznikl díky hlubokému porozumění finančního systému a jeho hlubokou integrací. Pro banky i fintech firmy představují náklady ušlé příležitosti v případě nespolupráce rozdíl mezi přežitím a úspěchem.

Autoři: Søren Kyhl, provozní ředitel (COO) Saxo Bank a Stig Tørnes, vedoucí oddělení Business Management Saxo Bank