Politika centrálních bank se nadále drží v centru pozornosti finančních trhů. Tento týden už nebudou zástupci Fedu tolik aktivní, neboť se blíží měnové zasedání. O to více se ale bude sledovat čtvrteční jednání ECB.

Mario Draghi už před několika týdny naznačil, že centrální banka míří k uvolnění měnové politiky. Stalo se tak mezi řádnými zasedáními možná v zájmu ujištění, že ECB je připravena čelit případným důsledkům celní války a vedle podpůrného Fedu nestojí bokem. Jinak velmi "setrvačná" ECB tím také naznačuje, že není čas trh postupně připravovat na několika zasedáních, tedy že se chystá poměrně rychlá změna. Ve čtvrtek by tedy měl být upraven výhled takovým způsobem, že banka silně naznačí snížení sazeb v září, případě může sazby snížit už nyní.

Přikláníme k opatrnější variantě, tedy že ECB si zatím připraví půdu změnou výhledu a některými podrobnostmi. Sem patří informace, že se má měnit depozitní sazba a že bude odstupňovaná v zájmu tlumení negativního dopadu na banky. S rozsahem akce by se pak banka mohla odrazit od nové prognózy (která v červenci ještě nebude). Dále by si ECB mohla připravit půdu pro budoucí pokračování QE - jde především o posunutí limitů na nákup a vlastnictví státních dluhopisů.

Od předběžných evropských PMI a německého indexu Ifo, které vyjdou v příštích dnech, se čeká pouze drobný pohyb kolem dosavadních nízkých úrovní. Tyto indexy naznačující podnikatelskou aktivitu jsou i pro ECB důležitým signálem, že se ekonomice eurozóny, a zejména jejího největšího člena, nedaří.

Zajímavá čísla nás čekají také z USA. Koncem týdne vyjde HDP za 2Q a po překvapivě dobrém první čtvrtletí se čeká citelné zpomalení. Budoucí kondici výrobního sektoru naznačí objednávky zboží dlouhodobé spotřeby.

Británie by se v úterý měla dozvědět jméno nového šéfa konzervativní strany a premiéra. Bude to s velkou pravděpodobností Boris Johnson, někteří ministři v reakci odstoupí a opět se o něco přiblížíme divokému brexitu. S tím se víceméně počítá, přesto politika může libru opakovaně dostávat pod tlak.

Když zůstaneme v politickém spektru, tak s finančními trhy může případně hýbat také další incident s Íránem v Hormuzském průlivu nebo sankce proti Turecku, pokud by se je USA rozhodly zavést kvůli sporu o dodávky ruských S-400.

Vraťme se ještě ke krátké rekapitulaci výsledků velkých bank z předešlého týdne. Po tomto kvartálu dokážeme jen těžce vybrat jasného vítěze. Společnosti bojovaly s náročným tržním prostředím na kapitálových trzích, avšak dařilo se jim to kompenzovat tradičním bankovnictvím (poskytováním úvěrů) a snižováním nákladů. Z toho plyne, že čistě investiční banky Goldman Sachs a Morgan Stanley na tom byly bez úvěrových divizí nejhůře. S přihlédnutím ke všem okolnostem se nám asi nakonec nejvíc líbil výkon JP Morgan. Je sice pravda, že investiční divize se těžce propadla, avšak zdatně to kompenzovalo posilování čistého úrokového výnosu. Zároveň je v této chvíli nejefektivněji řízenou bankou a návratnost vlastního kapitálu 20 % je také s přehledem nejlepší. Výsledkem těchto dílčích kroků byl čistý zisk na akcii s růstem o 15 % yoy na hodnotu 2,59 USD.

Jinak je pro tento týden nachystaná skutečně široká ponuka korporátních výsledků. Čekají nás velcí technologičtí giganti Amazon, Alphabet a Facebook. Za polovodiče bude prezentovat Intel, za automobilky Daimler, Volkswagen a Tesla a za ropný průmysl Halliburton a Total. Podíváme se také pod kapotu prvním evropským bankám – švýcarské UBS, španělské Banco Santander a především německé Deutsche Bank. Do toho všeho se tu a tam přihlásí o slovo farmaceutický sektor.