Česká měna se po předchozím krátkém výletu do silnějších pozic vrátila na začátku minulého týdne k hodnotě EUR/CZK 25,77. S menšími fluktuacemi se jí pak držela po několik dní, zcela netečná vůči datům o české průmyslové výrobě, maloobchodních tržbách, či nezaměstnanosti. K výraznějšímu pohybu korunu vyprovokoval až čtvrteční údaj o české inflaci, která vykázala 2,7 %, v souladu s naším očekáváním.

Trhy byly ovšem evidentně překvapeny, že růst cen nebyl vyšší. Oslabily tak spekulace na ještě jedno zvýšení sazeb České národní banky, která se k němu beztak příliš neměla, což zřejmě způsobilo oslabení koruny o téměř 10 haléřů během několika hodin. Velká část těchto ztrát byla ovšem umazána ještě téhož dne odpoledne a česká měna se tak ustálila poblíž EUR/CZK 25,82, kde ji nalezneme i dnes.

Nadcházející týden se již tradičně ponese hlavně ve znamení geopolitiky. Z USA se (opět) ozývají náznaky opatrného optimismu ohledně vývoje jednání o nové obchodní dohodě mezi Spojenými státy a Čínou. Nad Donaldem Trumpem nadále visí hrozba impeachmentu, která mu bere část energie, již by jinak mohl věnovat obchodnímu válčení. Podobně čínské straně vzala vítr z plachet nedávná ekonomická data, která ukazují znatelný pokles přeshraniční obchodní aktivity v říši středu. Obě strany tak mají o něco větší motivaci uzavřít alespoň dočasný smír, který by mohl mít podobu zvýšení čínských nákupů americké zemědělské produkce výměnou za příslib dalšího nezvyšování dovozních cel ze strany USA. V případě nalezení dohody by se mohl snížit tlak na korunu z titulu příliš rizikové malé měny. Zkušenost s americko-čínskou obchodní epopejí ovšem velí nepřeceňovat předběžné signály a raději počkat na skutečný podpis konkrétní dohody. K němu by eventuálně mohlo dojít na summitu zemí skupiny APEC příští měsíc v Chile.

Ve čtvrtek by mohlo být i konečně jasné, jak dopadne aktuálně probíhající kolo vyjednávání o brexitu. V Bruselu se totiž sejdou lídři evropské osmadvacítky a na stole by již měli mít návrh jeho podoby, pokud mají mít možnost se o něm pobavit do avizovaného termínu britského odchodu, který je stanoven na 31. října. Zatímco z ostrovů zní sebevědomá prohlášení premiéra Johnsona o blízkosti oboustranně přijatelného kompromisu, EU zatím nezní příliš přesvědčeně a již předem avizuje, že by zřejmě vyhověla (další) žádosti o odklad.

Autor: Vít Hradil, analytik Raiffeisenbank