Pokud si to česká měna ještě ve zbývajících několika týdnech příliš nepokazí, zaznamená za rok 2021 v rámci srovnatelných měn impozantní posílení o více než 4 %. Naproti tomu polský zlotý i maďarský forint jsou za stejné období nadále v červených číslech, když oproti euru ztratily 1,6 resp. 0,9 %.

Ani nadcházejících sedm dní přitom neskýtá velký potenciál ke kurzovým turbulencím. Patrně nejzajímavějším makroekonomický momentem bude z pohledu koruny úterní zveřejnění říjnové statistiky o dynamice cen průmyslových výrobců. Zde se všeobecně očekává další zrychlení, když by ceny měly meziměsíčně narůst o úctyhodných 0,8 %, což by v meziročním srovnání stačilo na 10,3 %. Podobnou cenovou dynamiku jsme přitom naposledy zažili na samém počátku devadesátých let.

Případné překvapení směrem nahoru by sice indikovalo možné další zesílení budoucích tlaků na spotřebitelskou inflaci, ovšem vzhledem k aktuálnímu turbulentnímu vývoji v této oblasti a také skutečnosti, že očekávání na růst tuzemských sazeb je již beztak nastaveno v hodně jestřábím duchu, by na pohnutí s korunou muselo nabrat skutečně mamutích rozměrů. Kromě dat o vývoji cen by pak z tuzemska mohl po dočasné odmlce zahýbat i epidemický vývoj, který v poslední době nelze označit za právě uspokojivý. Dosavadní postoj české vlády sice neindikuje odhodlání zavádět citelnější ekonomické restrikce, ovšem pokud by na ně nakonec vynuceně došlo, byla by to pro korunu špatná zpráva.

Za pozornost dále budou stát i data ze Spojených států, odkud se dozvíme údaje o průmyslu, maloobchodu a z trhu práce. Fed sice nadále drží pozici, že zvedání sazeb není v dohledu, ovšem pokud by se ekonomika zvedala rychleji, než předpokládá, oživí to tržní spekulace na dřívější akci, což by pomohlo dolaru proti koruně.

Autor: Vít Hradil, analytik Raiffeisenbank