Na první pohled je tu několik argumentů, které dávají prezidentovi za pravdu. Česká ekonomika je dlouhodobě velmi těsně obchodně i vlastnicky propojená s eurozónou a míra propojenosti v posledních krizových letech spíše vzrostla (i když možná jen dočasně). Navíc v důsledku vyššího úrokového diferenciálu narostl objem eurových úvěrů. Podíl eurových úvěrů se dostal mezi nefinančními podniky na hodnoty okolo 50 % a ve zpracovatelském průmyslu dokonce přes 60 %.

Na druhé straně ovšem vzhledem k euru přetrvává řada rizik (i podle poslední analýzy stupně ekonomické sladěnosti z dílny ČNB). Hlavním rizikem je nedokončený proces ekonomické konvergence k eurozóně (cenový, mzdový). Přirozeně vyšší míry inflace by mohly udržovat reálné úrokové sazby v Česku nepřiměřeně nízko. A s tím souvisí i druhý problém - poměrně nízká strukturální podobnost české ekonomiky daná nadměrným podílem průmyslu na HDP. Česko se strukturálně podobá spíše Německu než průměru eurozóny. A potíž je v tom, že v poslední dekádě ECB „šila“ měnovou politiku na míru spíše evropskému „jihu“ nebo evropskému „průměru“ než Německu. I když transmise české měnové politiky není ideální (vzhledem k zmíněné euroizaci), vyšší úrokové sazby i aktivní použití devizových rezerv dávaly v českém vyšším inflačním prostředí v uplynulých letech hluboký smysl.

Vyhodnocení plusů a mínusů eura se tak ve skutečnosti nijak dramaticky nemění (když pomineme oficiální kritéria, která aktuálně Česko nesplňuje, ale při troše snahy by s nimi neměl být velký problém). Stále proti sobě stojí mikro-ekonomické přínosy na straně exportně orientovaného byznysu a makroekonomická rizika vyplývající ze strukturální nesladěnosti a nedokončené konvergence. Rozhodnutí o vstupu/nevstupu bude politické a většina ideologicky nevyhraněných ekonomů nakonec v debatách přiznává, že česká ekonomika může stejně dobře prosperovat bez eura i s eurem. 

Problém je možná jinde. Český stát má (jak ukázala zkušenost pandemie a energetické krize) velmi omezenou schopnost řešit více komplexních problémů dohromady. A pro konkurenceschopnost české ekonomiky jsou bezesporu daleko důležitější témata než euro - například urychlení stavebního řízení, efektivnější čerpání evropských fondů, snížení velkých rozdílů v kvalitě vzdělání nebo skutečně trvalé snížení strukturálního salda veřejných financí. Projekt euro může státní aparát vyčerpat, od „skutečných“ problémů odvést pozornost a vytvořit zdání, že politici jednotnou měnou automaticky „vyřeší vše“.