Přejít k hlavnímu obsahu
Investovat do košile Michaela Jacsksona? Ano, či ne?
Víno, umění, mince, známky, starožitný nábytek, keramika, předměty spojené se slavnými osobnostmi. Sbírat se dá takřka cokoli. Vydělávat lze také na lecčems. Je proto zajímavé ptát se, jak je to vlastně s výnosností té či oné sbírky. Jinými slovy, lze sběratelství vidět také jako určitý druh investice?

Pokud na sběratelské předměty pohlížíme jako na svébytnou třídu aktiv, je zřejmé, že se jedná o značně rozmanitý mix. Jak píší Douglas a Elizabeth Rigbyovi ve své knize Lock, Stock and Barrel: The Story of Collecting, jež vyšla v roce 1944, lze sbírat dokonce i ženy. Polygamie, ať už sériová či paralelní, je prý vlastně sběratelstvím. „Král Jindřich VIII., jenž se zaměřoval na ženy a gobelíny, shromáždil šest položek v rámci první kategorie a dva tisíce kousků v rámci té druhé,“ uvádějí doslova Rigbyovi. Pochopitelně, jde o nadsázku. O nadsázku, která však napovídá, jak nesmírně rozmanité sběratelství je – a jak heroickou dávku představivosti si žádá pojetí sběratelských předmětů jakožto přehledně ujednocené třídy aktiv. 

Memorabilie podražuje poté, co vyjde najevo, že slavná osobnost, se kterou je spojována, zemře. Ekonomové hovoří o takzvaném efektu úmrtí.

Ani motiv sběratelství není jen jeden. Tak třeba: přibližně 35 procent sběratelů předmětů spojených se slavnými osobnostmi, čili memorabilií, uvádí, že je sbírá primárně s vyhlídkou finančního zisku. Tedy primárně jako investici. Zbylé necelé dvě třetiny pak uvádí jakožto svoji hlavní motivaci prostou potěchu a zábavu, případně péči o uchování určitého odkazu, který ta či ona sbírka – například starožitností – představuje.

Memorabilie jakožto pojistka proti inflaci

Zejména ti, kteří si pořizují sběratelské předměty jako investici, by měli vědět, že většina takových předmětů vykazuje nižší výnosnost než akcie. Sběratelské předměty, například mince nebo poštovní známky, jsou však obecně dobrou pojistkou proti inflaci, jakkoli právě ta nyní rozhodně není tím, co by ekonomicky vyspělý svět nějak zvlášť pálilo. Sběratelské předměty nabízejí v dlouhodobé perspektivě lepší zhodnocení než například vládní dluhopisy nebo zlato. Studie The Investment Performance of Art and Other Collectibles, publikovaná v roce 2013, zkoumala zhodnocení sběratelských předmětů během období let 1900 až 2012. Sběratelské předměty se v tomto období zhodnocovaly průměrným ročním tempem 6,4 až 6,9 procenta v nominálním vyjádření a 2,4 až 2,8 v reálném vyjádření (po zahrnutí vlivu inflace). Téměř žádná ze studií, které se výnosností sběratelských předmětů zabývají, zato nenachází zápornou nominální míru výnosu. Výjimky ovšem potvrzují pravidlo. Tyto výjimky se však týkají pouze určitých sběratelských podskupin. Například díla barbizonské malířské školy generovala v letech 1925 až 1960 svým majitelům spíše ztrátu než výnos. Ale to je vskutku jen výjimka.

Zhodnocení aneb jaké faktory hrají roli

Zaměříme-li se nyní konkrétně na již zmíněné memorabilie, v dolarovém vyjádření dosahuje trh s nimi celosvětově multimiliardového objemu. Memorabilie představují alternativní třídu aktiv a v širším smyslu se řadí ke sběratelským předmětům. Jak už jsme si řekli, na trhu sběratelských předmětů, a tedy také memorabilií, se pohybují dva druhy kupujících. První si memorabilie – například dres podepsaný známým fotbalistou – pořizují čistě z vášně. Druzí jednají jako ryzí investoři a sází na zhodnocení konkrétní memorabilie v čase. 

Noví investoři na tomto trhu by měli být připraveni na jeho specifika. Například pokud jde o memorabilie související s dosud žijící osobností, ovlivňují jejich cenu významné životní milníky dané osobnosti. Lze třeba očekávat, že když dosud aktivní hokejista ukončí kariéru, ceny příslušných memorabilií stoupnou. Významnou roli hraje pochopitelně i úmrtí osobnosti. Například po úmrtí Michaela Jacksona doslova přes noc vylétly ceny s ním spjatých memorabilií o 40 procent. Na druhou stranu některé žijící osobnosti, třeba sportovní, mohou s ukončením kariéry ztratit na proslulosti, což se pak negativně promítne i do ceny souvisejících memorabilií. S tím vším by tedy měl investor počítat. 

Memorabilie tedy podražuje poté, co vyjde najevo, že slavná osobnost, se kterou je spojována, zemře. Ekonomové hovoří o takzvaném efektu úmrtí. Zdůvodňují jej tak, že sběratelé dobře vědí, že smrt umělce, sportovce nebo státníka omezuje nabídku příslušných memorabilií. Je zřejmé, že Michael Jackson mohl během svého života v klipech nebo při koncertech vystoupit jen v omezeném množství oděvů. Když v roce 2009 zemřel, bylo jasné, že v žádném dalším oděvu už nikdy nevystoupí. Výrazně tedy stoupla cena oděvů, ve kterých během svého života vystoupil. Smrt umělce prostě eliminuje možnost, že by nabídka memorabilií, které s ním souvisejí, v budoucnu rostla. Podobný dopad může ale mít i vážná nemoc osobnosti nebo její vysoký věk.

V roce 2015 se nejvíce meziročně zhodnocuje podpis Vladimira Putina, a sice o 25 procent. 

„Efekt úmrtí“ je však ve své podstatě poptávkovým, nikoli nabídkovým jevem. Jistota, že po skonu osobnosti klesá míra růstu nabídky s ní souvisejících memorabilií na nulu, podněcuje poptávku po nich. Cenu tedy nezvyšuje jednou provždy zastavený růst nabídky příslušných memorabilií sám o sobě, ale právě zesílená poptávka. Po úmrtí osobnosti cena příslušných memorabilií zpravidla roste prudce, aby následně klesla – po tomto poklesu se však ustálí na hodnotě převyšující cenu před úmrtím. Okamžitý růst bezprostředně po úmrtí má zřejmě na svědomí zesílená mediální pozornost, která je osobnosti věnována. 

Nízké úrokové míry nahrávají zhodnocení

V současné době, charakteristické bezprecedentně nízkými úrokovými sazbami, je míra zhodnocení sběratelských předmětů poměrně atraktivní. Proto lze očekávat vyšší poptávku ze strany ryzích investorů do sběratelských předmětů. Pokud se například zaměříme na segment již zmíněných memorabilií, nebo dokonce ještě užší segment sběratelských autogramů, nízké úrokové sazby pochopitelně neovlivňují jejich výnosnost. Tak třeba autogram George Harrisona, zesnulého člena kapely Beatles, se zhodnotil mezi lety 2000 a 2015 o 1823,1 procenta – do značné míry právě i z důvodu vzpomínaného „efektu úmrtí“ (Harrison zemřel v roce 2001). Jde zatím o nejlépe se zhodnocující autogram v tomto miléniu. Přitom zhruba polovina z období let 2000 až 2015 je charakteristická extrémně nízkými úrokovými sazbami. 

Pro zajímavost, v samotném roce 2015 se meziročně zatím nejvíce zhodnocuje podpis Vladimira Putina, a sice o 25 procent. Radovat se také mohou majitelé autogramu spisovatele Charlese Dickense (zhodnocení o 20,2 procenta v porovnání s rokem 2014), prince Harryho (o 20 procent), papeže Františka (o 16,7 procenta) a zesnulého bojovníka proti apartheidu Nelsona Mandely (13,9 procenta).

Jako v každé třídě aktiv i v případě sběratelských předmětů, memorabilií nebo autogramů ale pochopitelně platí, že minulé výnosy nejsou zárukou těch budoucích…

Datum vytvoření: 08/12/2015
Lukáš Kovanda

linkedin

Komentáře komentáře
ČNB snižuje sazby na 5,25 %, ale jejich trajektorii reviduje prudce vzhůru Posun trajektorie sazeb směrem vzhůru jsme sice předpokládali, a to hned z někol... Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
Profile picture for user Jan bureš
Státní dluh překonal hranici 3,2 bilionů korun V poměru k HDP situace vypadá mnohem příznivěji, protože se dluh pohybuje jen ok... Petr Dufek, hlavní ekonom Banky Creditas
Profile picture for user Petr Dufek
Geopolitika opět v centru pozornosti Trhy jinými slovy věří, že další eskalace do podoby širšího regionálního konflik... Dominik Rusinko, analytik ČSOB
Profile picture for user Dominik Rusinko