Otázka, zda půjdou sazby nahoru už na konci března, však zůstává dál na stole bez jasnější odpovědi, protože situace u našich hlavních obchodních partnerů zatím jasnějších obrysů nenabyla. Německá ekonomika se sice s odřenýma ušima vyhnula recesi, ale přesto na její hranici dál balancuje.

A příliš optimistická není ani Bundesbanka, která počítá minimálně pro první pololetí s pokračujícím útlumem německého hospodářství. Přesto v její poslední zprávě určité známky optimismu nalézt můžeme. Zvlášť v případě automobilového průmyslu, kde již vidí známky stabilizace po emisní eskapádě z podzimu loňského roku, která rozkolísala letní a podzimní výsledky (nejen) tamních automobilek. Čísla, která by však potvrdila jasný obrat – nebo alespoň stabilizaci – zatím k dispozici nejsou. A nepatří mezi ně ani první výsledky registrací nových aut v letošním roce. Podle nich totiž trh v EU opět propadl (tentokrát o 4,6 %), přičemž polovina poklesu šla na vrub pěti největším trhům a jen sedm vesměs malých národních trhů se mohlo pochlubit černými čísly.

Na úplnou stabilizaci trhu mj. po zavedení nových emisních limitů to zatím ovšem nevypadá. Přitom poptávka ze strany domácností rozhodně není ze hry, neboť průzkumy mezi spotřebiteli ukazují jasný zájem pořídit si nové auto, nicméně do autosalonu spotřebitelé houfně zatím nemíří. Jak ovšem ukazují čísla Eurostatu, třeba domácnosti v eurozóně přímo skoupí jen necelou pětinu produkce automobilového průmyslu. Její největší část totiž míří na export a zhruba třetina do odvětví jako je doprava nebo pronájem. Problém útlumu odbytu automobilového průmyslu tak může mít trochu hlubší kořeny než jen odložená spotřeba evropských spotřebitelů. A to už je jen další důvod, proč raději počkat na rozptýlení mlhy nad evropskou ekonomikou. Nakonec do příštího zasedání nás čeká nejenom ještě hodně dní, ale i dat, možná i cel nebo dokonce nějaký ten brexitový zvrat.