Na poptávkové straně táhla ekonomiku nahoru především spotřeba domácností poháněná rychlým růstem mezd i rekordní zaměstnaností. Zlepšující se finanční situace domácností tak umožnila spotřebitelům zvyšovat jejich nákupy a vlastně i investovat.
Ačkoliv to původně nevypadalo, vysoká investiční aktivita se udržela i ve třetím kvartále. Tentokrát šlo především o investice do budov a staveb podpořené rozjezdem staveb veřejného sektoru. Investovaly však i firmy do strojů, ICT, a nakonec i do dopravních prostředků. Ukazuje se, že firmy pod tlakem zakázek a nedostatku zaměstnanců jsou nuceny zaměřovat se na nové méně pracovně náročné technologie, aby si udržely pozici na trhu a mohly dále expandovat. Celkově se pak investice meziročně zvýšily o více než 9 %.
Velmi zajímavý byl ve třetím čtvrtletí i vývoj nabídkové strany ekonomiky. Na ekonomickém růstu se totiž na rozdíl od předchozích období podílelo především odvětví obchodu, dopravy, ubytování a stravování. Role průmyslu – dřívějšího lídra ekonomiky – byla tentokrát výrazně slabší. Nakonec statistický úřad ve svém komentáři uvádí, že slabší růst průmyslu ovlivnil propad přidané hodnoty v automobilovém průmyslu.
Nová čísla potvrzují, že si ekonomika udržuje solidní tempo růstu. I když je růst HDP ČR podstatně nižší než u ostatních zemí Visegradské čtyřky, nejde rozhodně o dramaticky slabý výsledek. Podíváme-li se totiž na výkon českého hospodářství v delším časovém období, zjistíme, že jsme silný růst „vybrali“ jaksi v předstihu před ostatními. Mnohem podstatnější otázkou současnosti je však to, jak se bude české ekonomice nadále dařit. Prozatím nepočítáme s tím, že by z pohledu růstu byl příští rok lepší než ten letošní. Proto výhled na rok 2019 neměníme, nicméně budeme muset asi přehodnotit naše očekávání za letošní rok lehce dolů.